Historie areálu Račího údolí
Isoldě Utner bylo 5 let, když její otec Herbert, významný architekt z nedalekého Javorníku, dokončil stavbu penzionu a výletní hospůdky v Račím údolí. Byl to rok 1928. Isolde, nejmladší architektova dcera, krajinu kolem Račího potoka milovala. I to byl důvod, proč byl objekt se secesními prvky pojmenován právě po ní. Dostal název Haus Isolde.
Dolní část údolí byla již v té době místními i turisty hojně navštěvovanou lokalitou, pro její jedinečnou přírodní scenérii. Odehrával se zde také společenský život, a to díky Georgshalle (Tančírně), kterou vyprojektoval a v roce 1907 vybudoval Isoldin dědeček Alois Utner.
Rodina Utnerova, pro niž bylo Račí údolí druhým domovem, pořádala do těchto míst pěší túry z Javorníku. Takřka každou neděli se vypravili a pak přes studánku Svatého Antoníčka a skalní vyhlídku Čertova kazatelna, dorazili až na zříceninu hradu Rychleby. Cestou vedoucí podél bystřiny, nakonec došli až k tančírně. Byla to pravidelná zastávka pro jejich znavené nohy, kdy rodiče popíjeli svou kávu a jejich děti srkaly oblíbenou malinovou limonádu. Na další zastavení se pak malá Isolde těšila nejvíc. Na to, až konečně doputují k hospůdce, která se pyšnila jejím jménem. Tam si její tatínek pravidelně pochutnával na oblíbeném guláši a maminka nikdy neodolala borůvkovým knedlíkům. A zatím Isolde a její sourozenci opanovaly koryto potoka, kde si vydržely hrát po celý zbytek výletního odpoledne.
Dětství každého však jednou pomine. A Isolde v roce 1941 začala psát další ze svých životních kapitol. Byl to rok její svatby, která se odehrála v Javorníku. Za dalších pět let, následkem poválečného uspořádání, byla celá Isoldina rodina odsunuta do Německa. Isolde však na svůj první domov nikdy nezapomněla. V průběhu dalších let přijížděla z Německa, aby spolu se svým bratrem Wolfem Krebsgrundtallem (německy Račí údolí) znovu navštívila oblíbené místo jejího dětství.
Po válce pak penzion, tehdy pojmenovaný Račí údolí, provozoval ještě několik let Javornický hoteliér Ludvík Fellmayer. Po znárodnění, okolo roku 1953, penzion připadl státnímu podniku Jednota Zábřeh na Moravě. Ta jej využívala pro podnikové rekreace svých zaměstnanců. Později byly k budově přistavěny chatky a bylo zbudováno další zázemí pro letní pionýrské tábory. Dalším zlomovým rokem byl rok 1989, kdy v politickém přenastavení země, odpadl i význam pionýrských táborů. Areál v Račím údolí byl odsouzen k pomalému chátrání. O jeho záchranu se v roce 1997 postaral pan Josef Rabenseifner, který jej od Jednoty odkoupil. Navázal na mnohaletou tradici mimoškolních akcí a táborů a obnovil tak ducha tohoto jedinečného místa.
Od roku 2012 jsem štafetu převzala já a pokračuji v provozu penzionu, přičemž jsem obnovila hospůdku. Také takřka sto let stará budova penzionu si už dlouho říkala o zásadní rekonstrukci. Bylo nutné jí vyhovět. S veškerou profesionalitou se tohoto ujal nadaný malíř a designer Radim Bílek (malby v Tančírně). Plány se uskutečnily a budova po revitalizaci - především vnitřních prostor - získala nový vzhled. Při postupech však byla zohledněna historická hodnota stavby a my dnes – s celým tvůrčím týmem - věříme, že jsme zásahy do budovy ustály se ctí.
Avšak tato zásadní akce sebou přinesla natolik razantní změnu, že jsem – sice s těžkým srdcem – musela ukončit původní koncepci provozu. Bohužel již nejde pořádat tábory a zároveň provozovat penzion na kvalitní úrovni. Proto bylo pořádání dětských táborů v roce 2021 ukončeno. Penzion ale bude nadále otevřen a celoročně nabízet své služby pro věrné klienty i pro nové návštěvníky, kteří budou teprve objevovat tento kousek “naší” země. S radostí přivítáme každého, kdo si k nám přijede odpočinout, poznávat místa nebo se aktivně rekreovat. Zázemí s “novými” pokoji a vytříbenou kuchyní je tu pro vás, stejně tak jako příroda, která nabízí ten největší benefit v dnešní době plné zmatků a podivných tahanic.
Můj oblíbený Svatý František z Assisi byl nositelem odkazu pokoje a dobra. Já doufám i věřím, že se všichni jednou zase začneme navracet k takovýmto hodnotám, byť se na ně v průběhu mnoha let zapomnělo. My začínáme právě tím, že i vám u nás nabídneme Pokoj a Dobro. Těším se tedy na květen 2022, kdy znovu otevřeme brány. A podle starého známého - Změna je život - budu doufat, že to v Račím údolí bude stále žít, jako to žilo doposud.
Vaše Martina Řehová (Rabenseifnerová)
15.3.2022
